Paříž
Paříž leží na řece Seině, má rozlohu přes 105km2 a přes 2 miliony obyvatel. Skládá se z 20 obvodů. Historie města začala v r. 300 př.n.l. na ostrově Ile de la Cité, když se zde usadili Keltové. Rozdílné přírodní podmínky obou břehů vedly nejprve k osídlení levého břehu. Bažinatý pravý břeh začali lidé vysušovat a postupně osidlovat teprve od 5.stol. V té době se vlády ve městě se ujal Julián Apostata. Město dostalo název podle původních obyvatel Parisiů (Les Parisiens). Za vlády dynastie Kapetovců, se v r. 1163 zahájila stavba katedrály Notre Dame a r. 1215 byla založena první univerzita. Sorbona vznikla v roce 1253. V 17 stol. založil kardinál Richeliau Francouzskou akademii. Za vlády Ludíka XIV. se Paříž stala kulturním centrem Evropy. Roku 1789 byla dobyta Bastila a tím začala Francouzská revoluce. Uklidnění přišlo až za vlády Napoleona, kdy byl významně obnoven Louvr. K oslavě Napoleonových vítězství bylo v Paříži postaveno množství památek.

Půda
Půda
Co je to půda
Ať jde o černozem, červeno zem, hnědozem nebo žlutozem, ať tvoří mocnou vrstvu nebo tenký pokryv skalního podloží, půda je všude složitou substancí. Jejím základem jsou vždy zvětralé nebo erodované úlomky hornin-jíly, silty a písky. Avšak tyto složky se stávají půdou jen za předpokladu, že se spojují s organickými materiály, odumřelými či tlejícími zbytky flóry a fauny. Nezbytnými součástmi je i voda, jejíž velmi tenká vrstvička lne k nesčetným drobným úlomkům hornin, a vzduch, který zaplňuje volné prostory mezi nimi.
Půda není ani zdaleka sterilní, kypí vůní života, zvlášť v jejích vrchních vrstvách. Některé formy života jsou přímo pozorovatelné. Půdou se proplétají kořeny rostlin, provrtávají ji žížaly, hmyz , krtci, a další živočichové. Většina jejích obyvatel je však neviditelná. V každém hektaru životadárné půdy totiž najdeme celé kilometry podloubí,stamiliony bakterií a spousty dalších mikroorganismů.
Odkud se půda bere
Život na zemi se svým nekonečným koloběhem růstu a odumírání by nebyl možný bez bohatého půdního pokryvu naší planety. Půda je totiž laboratoří, kde se minerály stávají potravou pro živé a odumírající rostlinné a živočišné organismy se rozkládají na živiny, aby na nich mohly opět žít a bujet nové rostliny.
Ne vždy však měla planeta půdní pokryv. Po miliony let byl její povrch jen holou skálou, která postupně zvětrávala. Opakovaným zamrzáváním a táním se hornina roztavovala a smršťovala, praskala a rozkládalo ji chemické zvětrávání. Rozrušoval ji vítr a voda a ty pak přenášely zvětralý materiál z místa na místo. I pomalu se pohybující ledovce horninu drtily, obrušovaly a mlely na jemné částice. Nakonec se objevily a uchytily suchozemské rostliny. Některé se ujaly přímo na holých skalách, jiné na jejich pokryvu tvořeném nahromaděnou zvětralinou. Tak žily a umíraly celé generace rostlin a jejich pozůstatky se stávaly součástí neživé masy nerostných částic a postupně ji přetvářely v zázračně životodárnou půdu.
Co je to půda
Ať jde o černozem, červeno zem, hnědozem nebo žlutozem, ať tvoří mocnou vrstvu nebo tenký pokryv skalního podloží, půda je všude složitou substancí. Jejím základem jsou vždy zvětralé nebo erodované úlomky hornin-jíly, silty a písky. Avšak tyto složky se stávají půdou jen za předpokladu, že se spojují s organickými materiály, odumřelými či tlejícími zbytky flóry a fauny. Nezbytnými součástmi je i voda, jejíž velmi tenká vrstvička lne k nesčetným drobným úlomkům hornin, a vzduch, který zaplňuje volné prostory mezi nimi.
Půda není ani zdaleka sterilní, kypí vůní života, zvlášť v jejích vrchních vrstvách. Některé formy života jsou přímo pozorovatelné. Půdou se proplétají kořeny rostlin, provrtávají ji žížaly, hmyz , krtci, a další živočichové. Většina jejích obyvatel je však neviditelná. V každém hektaru životadárné půdy totiž najdeme celé kilometry podloubí,stamiliony bakterií a spousty dalších mikroorganismů.
Odkud se půda bere
Život na zemi se svým nekonečným koloběhem růstu a odumírání by nebyl možný bez bohatého půdního pokryvu naší planety. Půda je totiž laboratoří, kde se minerály stávají potravou pro živé a odumírající rostlinné a živočišné organismy se rozkládají na živiny, aby na nich mohly opět žít a bujet nové rostliny.
Ne vždy však měla planeta půdní pokryv. Po miliony let byl její povrch jen holou skálou, která postupně zvětrávala. Opakovaným zamrzáváním a táním se hornina roztavovala a smršťovala, praskala a rozkládalo ji chemické zvětrávání. Rozrušoval ji vítr a voda a ty pak přenášely zvětralý materiál z místa na místo. I pomalu se pohybující ledovce horninu drtily, obrušovaly a mlely na jemné částice. Nakonec se objevily a uchytily suchozemské rostliny. Některé se ujaly přímo na holých skalách, jiné na jejich pokryvu tvořeném nahromaděnou zvětralinou. Tak žily a umíraly celé generace rostlin a jejich pozůstatky se stávaly součástí neživé masy nerostných částic a postupně ji přetvářely v zázračně životodárnou půdu.

ahoj mas dost dobrej blog:-)